Zelená hora - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou
http://www.zdarns.cz/o-meste/zelena-hora.asp
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou je národní kulturní památka zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO. Byl postaven na začátku 20. let 18. století a je nepochybně nejosobitějším dílem J. B. Santiniho Aichla.
Smyslem stavby, kterou financoval zdejší cisterciácký klášter, bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce, jehož blahořečení a svatořečení spadá právě do doby založení kostela. Samotný kostel je protkán
symbolikou číslovky pět, která vychází z legendy o Janu Nepomuckém. Tak např. půdorys kostela je ve tvaru pěticípé hvězdy, kostel má pět východů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Jedná se o symboliku pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinském slově “tacui” (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka, které se podle stejné legendy objevily ve Vltavě.
Postranní oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům, Janovi s orlem, Markovi se lvem, Lukášovi s býkem a Matoušovi s knihou. Kostel je obklopen hřbitovem a ambity ve tvaru deseticípé hvězdy.
Pokud máte zájem o
prohlídku tzv. Dolního hřbitova, je nutné prosím předem kontaktovat správu
Sportcentrum Ždár nad Sázavou:
http://www.bazen-zdar.cz/
Jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů je hrad Pernštejn, který láká turisty ze širokého okolí. Na skále nad městysem Nedvědice se tyčí bezmála osm století a za celou svoji historii nebyl nikdy dobyt.
Vydejte se zpátky v čase až ke vzniku proslulé zubří hlavy s houžvím v nozdrách, která bývala po staletí v erbu pánů z Pernštejna. Při prohlídce Pernštejna snadno zapomenete, že se nacházíte ve 21.stol.
Na hradě můžete navštívit standardní trasu po hlavním paláci, která pokrývá asi třetinu celkové rozlohy hradu nebo si lze předem objednat speciální prohlídku. Objednaná trasa zahrnuje komplexní výklad o dějinách rodu Pernštejnů a podrobnější prohlídku jinak zapovězených interiérů hradu. Prohlédnete si tak např. okruh, věnující se především 19. století na hradě, který zahrnuje plně zařízené interiéry z doby Mittrowských. Další trasa zahrnuje kompletní stavebně historický vývoj. Je v ní zahrnuta návštěva sklepů a podkroví. Jednou z tras je také prohlídka kaple, sakristie a výstup na věž.
Z historie: historický původ rodu Pernštejnů i jejich hradu je neznámý. Jisté je, že hrad začal vznikat na skalnatém ostrohu někdy ve 13. století. Prvním známým majitelem byl Štěpán z Medlova, jehož vnuk přijal za své jméno Štěpán z Pernštejna. Hrad Pernštejn se na dlouhá léta stal stěžejním sídlem tohoto rodu. Hrad si dodnes zachoval svojí pozdně gotickou až renesanční tvář, kterou měl v 16. století, kdy byl dostavěn. V dobách, kdy Pernštejn vznikal, byli Pernštejnové jedním z nejbohatších rodů v českých zemích. Osudným se jim staly až nenávratné půjčky císařům. Právě to je pak donutilo rozprodat obrovské panství, které bylo svého času dokonce rozlehlejší, než panství Rožmberské. Nové stavební styly se během staletí exteriérů Pernštejna dotknuly jen málo, úpravou prošel jen interiér.
Chodby vznikly vzájemným propojením sklepů, které byly od konce 13. století tesány ve skále, mnohdy ve třech patrech pod sebou a sloužily k uskladnění piva a řemeslných výrobků. V nejhlubším místě vede trasa 18 metrů pod povrchem, unikátem je fosforeskující chodba.
Jihlavské podzemí je druhou největší sítí podzemních chodeb na území České republiky, hned po Znojemském podzemí. Celková délka činí 25 km. Za třicetileté války, jedna z chodeb vedoucích až za hradby města, sloužila jako úniková. Vstup do podzemních prostor je realizován v objektu knihovny Hluboká 1.
Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích. Nacházejí se téměř pod všemi objekty historického jádra města. Středem podlahy byl v minulosti veden odtokový žlábek, který odváděl veškerou podzemní vodu, gravitačně mimo podzemní chodby, kde se kumulovala v jímkách hloubených v podlahách níže položených podzemních chodeb. Potom byla dále využívána. Podzemní prostory byly odvětrávány ventilačními šachtami vedoucími z podzemí na povrch. Na mnoha místech lze podzemními chodbami dojít k podzemním studnám. Za německé okupace byla potom část chodeb upravena jako protiletecké kryty. V roce 1978 zde byla amatérskými speleology objevena tzv. "svítící chodba". Stěny chodby jsou pokryty bělavým povlakem, který po předchozím nasvícení zelenkavě světélkuje. Chodba se nachází asi 11 metrů pod povrchem země, široká je 2,1 m, vysoká 2,9 m a je největší raritou a záhadou jihlavského podzemí.
Sdružení Georgii Agricola, které o jihlavské podzemí pečuje, bylo založeno v roce 1999 jako organizace na záchranu pozůstatků středověké těžební činnosti v okolí města Jihlavy. V následujících letech rozšířilo svoji činnost o další aktivity – realizaci naučných stezek, čištění a průzkum podzemních prostor s pořízením celkové dokumentace.
Překrásné
náměstí Zachariáše z Hradce lemuje jedinečný soubor gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a
renesančními, barokními a klasicistními zdobenými štíty. Původní „dřevěná“ Telč byla náchylná k požárům, největší z nich se odehrál v roce 1530, kdy popelem lehla celá jedna strana náměstí i s radnicí. Po požáru se opravy domů odehrávaly individuálně, avšak všichni směřovali k podobným jednopatrovým domům se zdobeným průčelím. Jakýmsi jednotícím prvkem bylo
podloubí, dnes
někde renesanční, jinde pozdější barokní. Obydlí měšťanů v Telči byla vesměs skromná. Na odiv byla vystavena jen průčelí, která vznikala v renesančním duchu pod rukama českých mistrů. Pod domy byly
vyhloubeny sklepy, které byly následně
pospojovány chodbami, jež se klikatí pod celým náměstím.
Radnice je jedním z mála domů na náměstí, které byly vyprojektovány italským architektem, pravděpodobně některým z mistrů ve službách Zachariáše z Hradce. Průčelí radnice je zosobněním
čisté renesance a dokonalých linií. Na náměstí se kromě již zmiňovaných měšťanských domů nachází i
dvě překrásné kašny. Jedna nese
motiv Siléna s malým Bakchem, druhá, renesanční, zobrazuje svatou Markétu. Renesanční kašna byla v 18. století přebudována, poněvadž
Markétiny tvary prý nelahodily lidskému oku. Mariánský sloup, dílo D. Lipartauprostřed náměstí z roku 1720 dokládá, že po dobách úpadku následujících třicetiletou válku, se město vzpamatovalo natolik, že mělo finance na další stavební práce.
Na západním konci náměstí se nachází
zámek,
klenot renesanční architektury. Prohlídka vás zavede do reprezentačních interiérů a sálů s dochovanými sklípkovými klenbami, kazetovými stropy a původní dekorativní výzdobou. K zámku patří také kaple Všech svatých s bohatou a náročnou výzdobou, poslední místo odpočinku Zachariáše z Hradce a jeho manželky Kateřiny z Valdštejna. Mezi další místa, která jistě musíte vidět, patří areál bývalé jezuitské koleje s
kostelem Jména Ježíšova nebo
farní kostel sv. Jakuba, jehož základní kameny byly položeny ve 14. století. Milovníci pohledů z výšky ocení možnost výstupu na věž
kostela sv. Ducha, která nabízí nezapomenutelný výhled na historické centrum města.
Zbytky pozdně gotických hradeb s Velkou a Malou bránou se nacházejí na jihovýchodním okraji města. Na jihovýchodní, a patrně i na severovýchodní a jihozápadní straně byly městské hradby zdvojeny parkánovou zdí, v severozápadní části chránilo město opevnění středověkého hradu. Kamennou hradební zeď s ochozem, která byla původně vysoká asi 9 metrů, doplňovaly obdélníkové střílny.
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou - barokní skvost Vysočiny
http://www.zamek-jaromerice.cz/
Barokní zámek v Jaroměřicích se řadí k nejmohutnějším stavbám první poloviny 18. století u nás i v Evropě. Reprezentační prostory zámku si zčásti zachovaly svou původní podobu, zčásti jsou volně instalovány v duchu šlechtického životního stylu 18. a 19. století.
Ve své nejslavnější době byly Jaroměřice nad Rokytnou centrem kulturního života, který zde organizovalJan Adam Questenberk. Jaroměřice tehdy měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu. Kapelníkem zámecké kapely byl také známý český hudební skladatel František Václav Míča, který je autorem vůbec první české opery O založení města Jaroměřic. U zámku vznikla francouzská zahrada, která za řekou Rokytnou přechází v anglický park. Ten je volně přístupný veřejnosti. Využívá se ke konání různých kulturních akcí, z nichž nejvýznamnější je Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského. Také v zámecké expozici najdete, mimo jiné dobové hudební nástroje a další předměty související s bohatým hudebním životem.
Prohlídkové okruhy vás vezmou do samého nitra zámku, jehož jednotlivé místnosti jsou zařízeny podle jejich bývalých funkcí a navráceny účelům, ke kterým dříve sloužily. Navštívíte tak Sál předků, pracovnu hraběnky a hraběte, taneční sál, čínský kabinet, ložnici hraběte a v přízemí sala terrenu s přilehlými římskými lázněmi, zámeckou obrazárnu nebo hostinské pokoje šlechtického sídla. V blízkosti Jaroměřic nad Rokytnou lze také vidět interiér farního kostela sv. Markéty, postavený spolu se zámkem v duchu vrcholného baroka. V prostorách klenutých renesančních sklepů objevíte zámeckou vinotéku. V romantické zahradě nebo pod klenbami zámeckého sklepa tak můžete ochutnat z široké nabídky kvalitních moravských vín. Vinotéka také pořádá pravidelné ochutnávky vín, které se staly tradiční společenskou akcí.
Z historie hradu: původně středověkou tvrz stojící na skále chránily z jižní strany bažiny říčky Rokytné. Renesanční podobu získal zámek koncem 15. století, kdy vznikl také základ zahrady, která tenkrát dosahovala jen k říčce. O dnešní barokní vzhled zámku se zasloužil poslední z rodu Questenberků, Jan Adam. Z ideální podoby se podařilo realizovat jen část. I tak je ale zámek pro svou rozlehlost i výzdobu jednou z nejcennějších kulturních památek. Součástí projektu barokní přestavby zámku bylo i založení zámecké zahrady na pravém břehu Rokytné. Francouzsko-anglický park měří asi 9ha, z toho asi 8 ha právě na pravém břehu. Voda z říčky Rokytné byla použita tak, aby mohla v parku cíleně vzniknout dvě slepá říční ramena vytvářející z části zahrady umělý ostrov. Při úpravě zámku došlo také k odrubání skal, takže už nejsou patrné. Vedle zámeckých budov se rozkládá část zahrady ve francouzském stylu a na druhé straně říčky Rokytné pak pokračuje rozsáhlá část parku anglického.