Novohradské hory skýtají řadu přírodních a kulturních zajímavostí a jedním z optimálních způsobů jejich poznání je cykloturistika. Novohradské hory určitě patří k nejideálnějším terénům pro nenáročnou cyklistiku. Značených tras pohořím sice moc nevede, o to více je tu však různých lesních cest s pevným povrchem, po nichž si to můžete křižovat několik dní.
Podobně jako většina ostatních horstev v Čechách tvoří i Novohradské hory náhorní pláň s malými výškovými rozdíly. Za parného léta poskytují zchlazení nejenom stinné smrkové lesy a poměrně vysoké nadmořské výšky, ale také četné rybníčky, využívané dříve většinou k plavení dřeva. Cyklotrasy v Novohradských horách rozšiřuje od loňského roku nová přeshraniční stezka s názvem Via Verde – zelená cesta. Jednou ze zastávek cesty by měla být žulová zeď ve tvaru spirály na historickém místě rozdělení a hranice obou zemí. Do zdí tohoto milníku míru jsou zapracovány všechny kameny, kterými přispěli obyvatelé obcí na obou stranách hranice, aby tak přispěli ke vzniku místa vzájemného setkávání, rozjímání a společné spirituality jako symbolu porozumění mezi lidmi i mezi zeměmi.
Prales Hojná Voda
http://www.novohradky.info/praleshojnavoda.html
lNárodní přírodní památka, veden jako vzácný i na seznamu UNESCO. Jedna z nejstarších přírodních rezervací ve střední Evopě. Založen roku 1838 hrabětem Jiřím Buquoyem na svahu hory Vysoká (1.034m) 4 km od obce Hojná Voda.
Dnes má rozlohu 8,56 ha a těsně hraničí s Rakouskem. Tvořen je pozůstatky přirozených smíšených lesních porostů s převahou přestárlých jedlí, buku, smrku a javoru klenu. Sám prales se neobnovuje, okolní porosty však pocházejí většinou z přirozené obnovy. Pralesovitý ráz utrpěl v průběhu obou světových válek, kdy byly nejsilnější jedle vytěženy na stavbu lodí.
V současnosti je Hojnovodský prales přístupný, až k němu vede červená turistická značka místního turistického značení z Hojné Vody. Kolem pralesa byla vybudována naučná stezka. Její první čast kopíruje tzv. Süsovu cestu (na kameni po pravé straně pamětní deska k 150 výročí vyhlášení rezervace (1838 – 1988)), z ní pak odbočuje, klesá a podél státní hranice se vrací zpět.
Hrad Nové Hrady - jihočeská perla
Expozice připomíná historii rodu Buquoyů od příchodu zakladatele rodové větve v Čechách Karla Bonaventury Buquoye až po výstavbu nového zámku na předměstí Nových Hradů a založení přírodně krajinářského parku v Tereziině údolí.
Prohlédnete si trasu č. I Hrad (buquoyské interiéry) a trasu č. II Byt panského úředníka (pohled do měšťanské domácnosti na počátku dvacátého století). Na III. prohlídkové trase si návštěvníci prohlédnouvýstavu Rožmberské Novohradsko, parkán a hradní příkop. Ten je po opravách otevřen po 10 letech veřejnosti a je jedním z nejhlubších zděných suchých příkopů v České republice. Třetí prohlídka je samostatná bez průvodce.
Studna na centrálním nádvoří hradu patří k nejhlubším středověkým studnám na jihočeských hradech. Od září do října 2010 zde probíhal archeologický výzkum spojený s vyčištěním a sanací této studny. Záměrem výzkumu je studnu opět využívat jako zdroj užitkové vody. Ze studny bylo vyzvednuto velké množství archeologických nálezů datovaných od pozdního středověku až do 20. století. Archeologický výzkum studny přinesl velké množství nálezů z několika historických období. Jde o jeden z nejvýznamnějších souborů archeologických nálezů, který byl zatím v jihočeských studnách učiněn.
Akvapark solné lázně – Gmünd
http://www.jedtesdetmi.cz/solne-lazne-sole-felsen-bad-gmund-3503/
http://www.sole-felsen-bad.at/
Pěkný aquapark s velmi slanými bazény a především nádhernou saunou, s možností koupat se i v rybníce. Parkování je zdarma. Solné bazény jsou vybaveny různou koncentrací soli, vodními masážními lehátky, kamenem s pramenem, protiproudovým kanálem, zemními vířivkami a masážními tryskami.K uvolnění se v solné vodě najdete ve světě sauny. Bazén k relaxaci po sauně (krytý & venkovní) (1,5% Soli), 32 – 34 °C Whirlpool, 32 – 34 °C.
Naučná stezka Buquoyská krajina
Na dvaceti panelech instalovaných v Nových Hradech a jejich nejbližším okolí je představena celá řada dosud nepublikovaných historických skutečností zjištěných nejen na základě důkladných archivních rešerší, ale i díky vzpomínkám pamětníků. Texty doplňuje bohatý, většinou nepublikovaný obrazový materiál za sbírek Ústavu dějin umění AV ČR, Státního oblastního archivu v Třeboni a Národního památkového ústavu.
Naučná stezka připomíná historii a význam jak dochovaných architektonických a krajinných památek, tak istaveb, které zanikly, chátrají, byly radikálně přestavěny nebo ztratily svou původní funkci a které přitom tvořily nedílnou součást původního krajinného celku. V mnoha případech stezka připomíná také tehdejší obyvatele či správce dotyčných objektů.
Hrad a zámek Český Krumlov - prohlídka perly UNESCO
Dále si můžete prohlédnout tři galerie se současným českým keramickým, sklářským a výtvarným uměním na I., II. a IV. zámeckém nádvoří - Galerii české kultury v Máselnici, Galerii Doxa ve Sloupové síni a tematické výstavy ze zámeckých depozitárních fondů umístěné v budově Mincovny.
Nejvyšším přístupným místem je vyhlídkový ochoz zámecké věže ve výši 35m nad úrovní II. nádvoří, nejhlubším přístupným místem jsou Václavské sklepy na IV. zámeckém nádvoří, skryté 12 m pod úrovní nádvoří. V průběhu celé sezony žije zámek bohatým kulturním, společenským a konferenčním životem.
Z historie hradu a zámku: původní gotický hrad založili někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znamením pětilisté růže. V roce 1302 páni z Krumlova vymřeli a jejich majetek zdědili jejich příbuzní Rožmberkové. S jejich jménem a třemi staletími jejich vlády je spojena doba největšího rozkvětu města i hradu, který se za dobu vlády pánů z Rožmberka proměnil v honosnou renesanční rezidenci. Ve druhé polovině 16. století, za vlády Viléma z Rožmberka, se rod velmi zadlužil a to byl také hlavní důvod, proč Rožmberkové panství s hradem a zámkem prodali císaři Rudolfu II. Císař Ferdinand II. Habsburský věnoval královský majetek roku 1622 knížeti Janu Oldřichovi I. z Eggenberku, představiteli rakouského knížecího rodu. Až ve třetí generaci eggenberského rodu, zásluhou osobnosti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku, opět zámek ožívá a stává se z něj honosné a reprezentativní barokní sídlo. Eggenberkové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla nová dynastie - knížecí rod Schwarzenberků, kteří zámek vlastní až do roku 1947, kdy byl schwarzenberský majetek, včetně Českého Krumlova, převeden do českého zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od roku 1950 stal majetkem Československého státu.
V roce 1963 bylo historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Tvrz Žumberk
Ojedinělá ves Žumberk, patří k nejstarším v oblasti novohradska, zmiňovaná je již ve 13. století. Je jednou ze tří dochovalých opevněných vesnic v Evropě. Důmyslné opevnění, pravděpodobně z let 1612 – 18, se šesti válcovými baštami, chránilo celou ves a poplužní dvůr. Součástí fortifikace byl i přilehlý rybník.
Gotická tvrz z 15. století, byla v 17. století přestavěna na renesanční zámeček blízký italské venkovské architektuře a v tomto stavu ji můžeme vidět dnes. Postupně byla v rukou různých majitelů a od roku 1618 se stala majetkem novohradského panství. Znovu upravována v 19. stol. a 70. letech 20. století. Dnes je tvrz (zámeček) ve velmi dobrém stavu a nabízí muzejní expozici lidového malovaného nábytku. Znovuobnobven a napuštěn byl i rybník pod ní.
Původní kostel Stětí sv. Jana Křtitele je uváděn již v roce 1332, postavili jej podle vzoru pražské Betlémské kaple. Byl však vypálen roku 1423 husity a na jeho místě byl postaven roku 1455 nový – síňové čtyřlodí na čtvercovém půdorysu, završené síťovou klenbou.
Žumberk je ideálním místem třeba pro rodinný výlet. I v případě, že se nechystáte na prohlídku tvrze, můžete si vše prohlédnout zvenčí. Nejen fotografům lze doporučit také procházku na protější břeh rybníka, odkud se nabízí ty nejkrásnější pohledy na celý komplex. Kousek pod hrází a jezem pohodlně přejdeme po lávce na druhou stranu potoka. Tam můžeme pokračovat po neznačené cestě.
Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie
Rožmberský archivář a rodopisec, Václav Březan, v životopise předposledního Rožmberka, pana Viléma, zaznamenal roku 1564, že na panství Novohradském nad vsí Stropnicí směrem k rakouskému pomezí „voda zdravá se zjevila, kterouž mnoho lidí se zhojilo“ a že zde vznikla osada, nazvaná po tomto Rožmberkovi Vilémova hora, kterou dodnes známe pod jménem Hojná Voda (něm. Heilbrunn). O 130 let později na konci 17. století se objevil nedaleko Hojné Vody pod Kraví horou nový pramen a toto místo, stejně tak i nově vzniknuvší osada bylo pojmenováno Dobrá Voda (něm. Brünnl). Mezitím staroslavný rod Rožmberků vymřel Petrem Vokem v roce 1611 a po krátké držbě rožmberského panství rodem Švamberků se v nejjižnějším cípu Čech objevuje nová vrchnost, starofrancouzský rod Buquoyů.
Roku 1620 obdržel za věrné služby císaři Ferdinandovi II. panství novohradské, rožmberské a libějovické hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Jeho potomci vybudovali poblíž nově objeveného pramene poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Tento čin předcházela zjevení, které měli bratři Hans a Matěj z osady Šlagles u Stropnice. Ti spatřili o svátku Tří králů v roce 1698 zástup poutníků, jak putuje k Božím mukám, které stály v místech nového pramene. Když o tom vyprávěli, sklidili posměch. Druhé zjevení měl ve snu v roce 1701 jistý Matyáš Egidi, syn sedláka z Bedřichova u Stropnice, v němž dostal příkaz, aby postavil kapličku v místě kde nalezne vápenec. Když jej potom opravdu našel, postavil zde skutečně kapličku, k níž záhy začaly proudit zástupy poutníků na poutě a to i ze vzdálenějších míst, jako byl hornorakouský Freistadt či jihočeská Třeboň. Kaplička brzy nepostačovala návalu návštěvníků, a tak hrabě Albert Karel Buquoy použiv milodarů a obětních peněz poutníků (částka činila k roku 1704 634 zlatých), začal se stavbou velkého kostela.
Základní kámen ke stavbě byl slavnostně položen 13. května 1706 prelátem Janem Jakubem Bukovským z Českého Krumlova. Vlastní stavba chrámu, jehož projektant ani stavitel není znám, začala až od dva roky později, v roce 1708. První mše svatá zde byla sloužena 1. srpna 1709. K dokončení stavby chrámu a k jeho slavnostnímu vysvěcení krumlovským prelátem Sigismundem Heubnerem došlo 26. května 1715. Fara byla dostavěna v roce 1719 a od následujícího roku se zde už definitivně usídlil farář Ringler. Posledním administrátorem zde byl do padesátých let minulého století cisterciák P. Daniel Waschenpelz.
V interiéru nového kostela pokračovaly po jeho vysvěcení další práce. V roce 1718 byl pozlacen hlavní oltář, v roce 1727 pořízeny varhany, v roce 1729 došlo k malbě fresek. Současně s výstavbou kostela vzrůstala při léčivém prameni i obec, a tak již v roce 1717 je zmínka o městečku Dobrá Voda, kterému hrabě Karel Kajetán Buquoy udělil svobodu trhu a znak. Ten představoval na modrém štítu porostlý vrch, z něhož prýští pramen, nad ním je malý stříbrný štítek a v něm zlatý zvonek. V roce 1718 si dal hrabě vedle kostela, na jeho západní straně, postavit rezidenci jako letní zámeček, který pak Buquoyové v roce 1818 dali obci k užívání a v roce 1852 věnovali do trvalého držení ( byl stržen v roce 1963). V roce 1786 byl nedaleko kostela založen hřbitov, předtím se pohřbívalo na hřbitově na Hojné Vodě. V roce 1888 dala celý poutní kostel nákladně restaurovat hraběnka Filipina Buquoyová. Slavnostní vysvěcení opraveného kostela provedl 14. října 1888 českobudějovický biskup Martin Josef Říha a pontifikální mši celebroval vyšebrodský opat Leopold Wackarž. V té době měla Dobrá Voda 101 domů se 470 obyvateli, kostel, faru, školu, lázně a poštu.
Přešlo hodně času, mnoho se změnilo, žel, ne vždy k lepšímu. Ztratil se starý vzhled Dobré Vody, která se po 2. sv. válce vylidnila. Nejvíce poznamenal obec obrovský požár, vzniklý lidskou neopatrností. Stalo se tak 8. dubna 1949, kdy v těsném sousedství kostela, na jeho východní straně, v hostinci zvaném Panský dům, vypukl oheň, kterému padlo za oběť dvanáct domů. Naštěstí silný vítr foukal od západu, takže kostel zůstal jako zázrakem zachráněn. V průběhu komunistického režimu došlo k celkovému zchátrání poutního místa. Buquoyská rezidence byla v roce 1963 stržena, poutní dům zvaný Panský vyhořel a byl stržen. Díky internovaným řeholním sestrám z Congregatio Jesu stejný osud nepotkal barokní faru a alespoň nejnutnější údržbou se podařilo zachovat též poutní kostel. V letech 1987 až 1992 byla na poutním chrámu provedena důkladná renovace vnějšího pláště, takže zadumaná krása nádherné poutní svatyně pod záštitou své ochránkyně, jíž byla zasvěcena, je i po staletích stále viditelná až z třeboňské kotliny a dalších koutů jihočeské země.
Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie je zapsanou kulturní památkou. Do odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 patřilo toto poutní místo mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa v naší zemi, které spojovalo poutníky z Čech, Moravy, Rakouska, Německa, ale též i Slovenska, Maďarska či Slovinska. Co se týče počtu udělených svatých přijímání, tak v roce 1913 sdílelo toto poutní místo 10. pozici s poutním místem ve Staré Boleslavi a v německy mluvícím pohraničním pásu jižních a západních Čech bylo zdaleka nejvýznamnější. Důležitost tohoto místa lze též odvozovat od přízviska „Jihočeské Lurdy“, které poutnímu místu na Dobré Vodě udělil známý spisovatel Zikmund Winter.
