Návštěvníky tudy provází naučná stezka, která ve třech jazycích (ČJ, AJ, NJ) upozorňuje na výjimečná místa a stručně obeznamuje s historií. Využít lze i průvodcovské služby na dvou okruzích. Okruh 1 zahrnuje Zadní synagogu, prohlídku židovské čtvrti s průvodcem, možnost navštívení mikve a domu se studnou. Okruh 2 je rozšířen ještě o prohlídku židovského hřbitova.
První zmínka o židovském osídlení v Třebíči se objevuje v roce 1338 v tzv. norimberském martyrologiu. Z tohoto dokmentu je patrné, že se na území tehdejší Třebíče zdržovali židé. Nejednalo se však o nijak rozsáhlou komunitu, nebo dokonce o ghetto, ale o několik rodin žijících na různých místech ve městě. Během staletí probíhalo zcela přirozené osídlování městské části Podklášteří, kde se židovská čtvrť nachází dnes. O ghettu, v pravém smyslu slova, můžeme hovořit až od roku 1723, kdy přišel zákon o tom, že židé musí žít povinně v ghettech.
Je třeba připomenout, že na území Třebíče nikdy nedocházelo k řízené represi vůči zdejším židům. Ba právě naopak. důkazem toho může být skutečnost, že když výše zmíněný zákon přišel, křesťané, žíjící na území židovské čtvrti, si "pouze" vyměnili domy s židy, žijícími mimo brány ghetta. Tato křesťanská tolerance pak byla jedním z důvodů, které vedly k zapsání čtvrti na seznam UNESCO. Po roce 1850 začal probíhat odsun obyvatel v důsledku reforem, které umožnily židům volné stěhování. Zdejší židé odcházeli za obchodem do větších měst. Za druhé světové války došlo k jejich deportaci do terezínského ghetta a následně do různých koncentračních táborů, hlavně do Osvětimi. Jen několik málo lidí se vrátilo zpět. Původní židovská komunita však již nebyla obnovena.
Židovské muzeum v Třebíči se nachází ve zrekonstruovaném Domě Selingmanna Bauera vedle synagogy. Muzeum představuje život pravé židovské rodiny a fungování její domácnosti. V expozici se nachází židovský obchod, ukázka židovského bydlení s místem, kde vařili majitelé obchodu, dále historický vstup na ženskou galerii synagogy a moderní přednáškové prostory.
Židovská čtvrť byla společně s židovským hřbitovem zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 2003.
První zmínka o židovském osídlení v Třebíči se objevuje v roce 1338 v tzv. norimberském martyrologiu. Z tohoto dokmentu je patrné, že se na území tehdejší Třebíče zdržovali židé. Nejednalo se však o nijak rozsáhlou komunitu, nebo dokonce o ghetto, ale o několik rodin žijících na různých místech ve městě. Během staletí probíhalo zcela přirozené osídlování městské části Podklášteří, kde se židovská čtvrť nachází dnes. O ghettu, v pravém smyslu slova, můžeme hovořit až od roku 1723, kdy přišel zákon o tom, že židé musí žít povinně v ghettech.
Je třeba připomenout, že na území Třebíče nikdy nedocházelo k řízené represi vůči zdejším židům. Ba právě naopak. důkazem toho může být skutečnost, že když výše zmíněný zákon přišel, křesťané, žíjící na území židovské čtvrti, si "pouze" vyměnili domy s židy, žijícími mimo brány ghetta. Tato křesťanská tolerance pak byla jedním z důvodů, které vedly k zapsání čtvrti na seznam UNESCO. Po roce 1850 začal probíhat odsun obyvatel v důsledku reforem, které umožnily židům volné stěhování. Zdejší židé odcházeli za obchodem do větších měst. Za druhé světové války došlo k jejich deportaci do terezínského ghetta a následně do různých koncentračních táborů, hlavně do Osvětimi. Jen několik málo lidí se vrátilo zpět. Původní židovská komunita však již nebyla obnovena.
Židovské muzeum v Třebíči se nachází ve zrekonstruovaném Domě Selingmanna Bauera vedle synagogy. Muzeum představuje život pravé židovské rodiny a fungování její domácnosti. V expozici se nachází židovský obchod, ukázka židovského bydlení s místem, kde vařili majitelé obchodu, dále historický vstup na ženskou galerii synagogy a moderní přednáškové prostory.
Židovská čtvrť byla společně s židovským hřbitovem zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 2003.
