Během exteriérové prohlídky zámku lze projít přes jednotlivá z pěti nádvoří zámku a dále do rozlehlé zámecké zahrady, kde je však vstup omezen provozní dobou a divadelní produkcí Jihočeského divadla naOtáčivém hledišti.
V interiérových prostorách jsou v současné době návštěvníkům zpřístupněny dvě prohlídkové trasy s autenticky zařízenými interiéry ze 16., 18. a 19. století, válcová zámecká věž s vyhlídkovým ochozem i hladomornou a lapidárium s expozicí barokních plastik. Nejvýznamnější památkou, skutečnou perlou v koruně divadelního dědictví, je světově proslulé zámecké barokní divadlo, které je jednou z nejlépe dochovaných divadelních scén 18. století v Evropě s téměř kompletním vybavením dekorací, kostýmů, rekvizit a jevištní techniky.
Dále si můžete prohlédnout tři galerie se současným českým keramickým, sklářským a výtvarným uměním na I., II. a IV. zámeckém nádvoří - Galerii české kultury v Máselnici, Galerii Doxa ve Sloupové síni a tematické výstavy ze zámeckých depozitárních fondů umístěné v budově Mincovny.
Nejvyšším přístupným místem je vyhlídkový ochoz zámecké věže ve výši 35m nad úrovní II. nádvoří, nejhlubším přístupným místem jsou Václavské sklepy na IV. zámeckém nádvoří, skryté 12 m pod úrovní nádvoří. V průběhu celé sezony žije zámek bohatým kulturním, společenským a konferenčním životem.
Z historie hradu a zámku: původní gotický hrad založili někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znamením pětilisté růže. V roce 1302 páni z Krumlova vymřeli a jejich majetek zdědili jejich příbuzní Rožmberkové. S jejich jménem a třemi staletími jejich vlády je spojena doba největšího rozkvětu města i hradu, který se za dobu vlády pánů z Rožmberka proměnil v honosnou renesanční rezidenci. Ve druhé polovině 16. století, za vlády Viléma z Rožmberka, se rod velmi zadlužil a to byl také hlavní důvod, proč Rožmberkové panství s hradem a zámkem prodali císaři Rudolfu II. Císař Ferdinand II. Habsburský věnoval královský majetek roku 1622 knížeti Janu Oldřichovi I. z Eggenberku, představiteli rakouského knížecího rodu. Až ve třetí generaci eggenberského rodu, zásluhou osobnosti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku, opět zámek ožívá a stává se z něj honosné a reprezentativní barokní sídlo. Eggenberkové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla nová dynastie - knížecí rod Schwarzenberků, kteří zámek vlastní až do roku 1947, kdy byl schwarzenberský majetek, včetně Českého Krumlova, převeden do českého zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od roku 1950 stal majetkem Československého státu.
V roce 1963 bylo historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Zámecká zahrada v Českém Krumlově
Českokrumlovská zámecká zahrada prošla od svého založení ke konci 17. století složitým vývojem, který věrně odrážel dobový stylový vývoj zahradního umění. Zahrada vznikla na raně barokním kompozičním schématu, později se v její podobě projevil duch vídeňského rokoka.
Nedílnou součástí zámeckého areálu je barokní zahrada založená v 17. století. Je situována na návrší a svahu, přiléhajícím z jihozápadní strany k souboru zámeckých budov na pátém nádvoří zámku Český Krumlov. Od konce 18. století byla složitá rokoková zahrada postupně měněna jednoduchými klasicistními úpravami. V 19. století byl vzhled zahrady radikálně změněn ve stylu tzv. anglického parku. V posledních třech desetiletích 20. století probíhá postupná památková obnova a restaurování zahrady.
Nejníže položená zahradní terasa, Štěpnice, sloužila původně jako soukromá zahrada pro knížecí rodinu a označovala se jako tzv. Královská zahrada. Letní jízdárna, jak napovídá její název, sloužila k výcviku jízdy na koni. Nad Letní jízdárnou se zdvihá třetí zahradní terasa, na níž se od založení zahrady nacházela tzv.Knížecí květinová zahrada. Dnes se nazývá Dolní parter a jeho současná podoba je výsledkem rekonstrukce provedené v letech 1969 - 1978. Evokuje vzhled původní rokokové zahrady s květinovými záhony ve tvarech dobových módních ornamentů - palmet a stuh. Nad květinovým dekorem vévodí prostoru staleté duby a především čtyři mohutné exempláře červenolistých buků. Dolní parter uzavírá kulisa travnatého svahu, jenž je bohatě architektonicky dekorován balustrádou s dvaceti kamennými vázami, čtyřmi sochami puttů a monumentální fontánou. Čtyřúrovňová kaskádová fontána je oživena sochami vodních božstev, nymf, plastikami ryb a žab. Sochařská výzdoba z mušlového vápence byla provedena sochařem Matyášem Griesslerem.
Nad kaskádovou fontánou začíná čtvrtá terasa, Horní zahrada, ve které převažují malebné skupiny vzrostlých stromů. Dodávají této části zahrady volnější romantickou atmosféru, připomínající zahradní úpravu ve stylu krajinářského parku. Partie u zámeckého rybníka mají místy až charakter lesa. V Horní zahradě na první pohled upoutá novodobá konstrukce otáčivého hlediště, které za letních nocí umožňuje prožít mimořádný zážitek divadelního představení ve volné přírodě.
Stranou od hlavní cesty a v sousedství konstrukce otáčivého hlediště leží rokokový letohrádek Bellaria, jedna z nejhodnotnějších staveb svého druhu v Čechách. V podzemním patře letohrádku se nacházíbarokní kuchyně, místnost s mašinerií tzv. "kouzelného stolku" a dále umělá jeskyně - grotta. Její stěny pokryl Matthias André štukovou výzdobou, do níž zasadil také tisíce lastur škeblí, perlorodek říčních,úlomků skel a zrcátek. Stěny sálů v obou horních patrech pokrývají nástěnné malby Františka Jakuba Prokyše. V jídelně je dodnes dochován tzv. "kouzelný stolek" s výtahem na jídlo, zhotovený v roce 1746.
Hlavní osová cesta zahrady vede mezi dvěma čtvercovými lesíky - tzv. boskety až k zámeckému rybníku. Tato vodní nádrž čtvercového půdorysu se rozkládá na nejvyšším místě zahrady. Uprostřed rybníka je malý ostrov, v jehož středu bývala v minulosti fontána s vysokým vodotryskem. Stejně jako v minulosti i dnes romantická atmosféra zákoutí v okolí zámeckého rybníka láká k procházce lipovými alejemi a k pozorování vodních ptáků. Nabízí také odpočinek ve stínu na lavičkách pro ty, kdo došli při svém putování až na tato místa na konci rozlehlého zámeckého areálu a zámecké zahrady.
Nejníže položená zahradní terasa, Štěpnice, sloužila původně jako soukromá zahrada pro knížecí rodinu a označovala se jako tzv. Královská zahrada. Letní jízdárna, jak napovídá její název, sloužila k výcviku jízdy na koni. Nad Letní jízdárnou se zdvihá třetí zahradní terasa, na níž se od založení zahrady nacházela tzv.Knížecí květinová zahrada. Dnes se nazývá Dolní parter a jeho současná podoba je výsledkem rekonstrukce provedené v letech 1969 - 1978. Evokuje vzhled původní rokokové zahrady s květinovými záhony ve tvarech dobových módních ornamentů - palmet a stuh. Nad květinovým dekorem vévodí prostoru staleté duby a především čtyři mohutné exempláře červenolistých buků. Dolní parter uzavírá kulisa travnatého svahu, jenž je bohatě architektonicky dekorován balustrádou s dvaceti kamennými vázami, čtyřmi sochami puttů a monumentální fontánou. Čtyřúrovňová kaskádová fontána je oživena sochami vodních božstev, nymf, plastikami ryb a žab. Sochařská výzdoba z mušlového vápence byla provedena sochařem Matyášem Griesslerem.
Nad kaskádovou fontánou začíná čtvrtá terasa, Horní zahrada, ve které převažují malebné skupiny vzrostlých stromů. Dodávají této části zahrady volnější romantickou atmosféru, připomínající zahradní úpravu ve stylu krajinářského parku. Partie u zámeckého rybníka mají místy až charakter lesa. V Horní zahradě na první pohled upoutá novodobá konstrukce otáčivého hlediště, které za letních nocí umožňuje prožít mimořádný zážitek divadelního představení ve volné přírodě.
Stranou od hlavní cesty a v sousedství konstrukce otáčivého hlediště leží rokokový letohrádek Bellaria, jedna z nejhodnotnějších staveb svého druhu v Čechách. V podzemním patře letohrádku se nacházíbarokní kuchyně, místnost s mašinerií tzv. "kouzelného stolku" a dále umělá jeskyně - grotta. Její stěny pokryl Matthias André štukovou výzdobou, do níž zasadil také tisíce lastur škeblí, perlorodek říčních,úlomků skel a zrcátek. Stěny sálů v obou horních patrech pokrývají nástěnné malby Františka Jakuba Prokyše. V jídelně je dodnes dochován tzv. "kouzelný stolek" s výtahem na jídlo, zhotovený v roce 1746.
Hlavní osová cesta zahrady vede mezi dvěma čtvercovými lesíky - tzv. boskety až k zámeckému rybníku. Tato vodní nádrž čtvercového půdorysu se rozkládá na nejvyšším místě zahrady. Uprostřed rybníka je malý ostrov, v jehož středu bývala v minulosti fontána s vysokým vodotryskem. Stejně jako v minulosti i dnes romantická atmosféra zákoutí v okolí zámeckého rybníka láká k procházce lipovými alejemi a k pozorování vodních ptáků. Nabízí také odpočinek ve stínu na lavičkách pro ty, kdo došli při svém putování až na tato místa na konci rozlehlého zámeckého areálu a zámecké zahrady.
Museum Fotoateliér Seidel v Českém Krumlově
Jedinečné místo, kde v 19. století vznikla tradice fotografie, místo, kde se zastavil čas. Odborníci i laici se mohou seznámit s unikátním fotografickým dílem Josefa Seidla a jeho syna Františka, které čítá téměř 140 tisíc skleněných desek i celuloidových negativů.
Expozice ateliéru Josefa a Františka Seidelových překvapí svou autenticitou, nepřeberným množstvím unikátních dobových snímků, fotopohlednic, skleněných negativů, dochovanými a stále funkčními fotoaparáty, zvětšovacími přístroji nebo zařízením fotokomory. Atraktivitu unikátní sbírky umocňujíSeidelovy osobní poznámky, deníky, knihy zákazníků i původní zařízení bytu. Dochované snímky špičkové kvality jsou věrnou obrazovou kronikou Šumavy i běžného života v pohraničí v 1. polovině minulého století.
Prohlídky začínají v každou celou hodinu, kromě 12:00 hod.
Během jedinečné prohlídky uvidíte mnoho nejen ze světa fotografie, ale i obrazu života na šumavském česko-rakousko-německém pomezí na přelomu 19. a 20. století a v 1. polovině 20. století.
Samotný dům s fotoateliérem je architektonickým skvostem. Přijímací obchodní kancelář, ložnice a malý obývací pokoj posledních obyvatel domu, manželů Marie a Františka Seidlových, původní zrestaurovaný mobiliář, laboratoř a místnosti pro kopírování denním světlem, nůžky na papíry, lis, ruční tiskárna, zvětšováky, kopírky, leštičky, ruční tiskárna na potiskování rubů fotografií...
Unikátní dědictví, které zanechali významní českokrumlovští fotografové Josef a František Seidelovi, se dostalo také na internet. Odkaz, který čítá na 140 tisíc negativů a pozitivů z let 1884 až 1997, je zveřejněný v nové fotobance Musea Fotoateliér Seidel. Na webové stránce muzea má tak k historickým snímkům přístup každý, aniž by musel přijet do Českého Krumlova. Kdo se do fotobanky přihlásí, může si vytvořit skupinu oblíbených fotografií, později se k nim vracet a kolekci doplňovat podle svých témat.
Prohlídky začínají v každou celou hodinu, kromě 12:00 hod.
Během jedinečné prohlídky uvidíte mnoho nejen ze světa fotografie, ale i obrazu života na šumavském česko-rakousko-německém pomezí na přelomu 19. a 20. století a v 1. polovině 20. století.
Samotný dům s fotoateliérem je architektonickým skvostem. Přijímací obchodní kancelář, ložnice a malý obývací pokoj posledních obyvatel domu, manželů Marie a Františka Seidlových, původní zrestaurovaný mobiliář, laboratoř a místnosti pro kopírování denním světlem, nůžky na papíry, lis, ruční tiskárna, zvětšováky, kopírky, leštičky, ruční tiskárna na potiskování rubů fotografií...
Unikátní dědictví, které zanechali významní českokrumlovští fotografové Josef a František Seidelovi, se dostalo také na internet. Odkaz, který čítá na 140 tisíc negativů a pozitivů z let 1884 až 1997, je zveřejněný v nové fotobance Musea Fotoateliér Seidel. Na webové stránce muzea má tak k historickým snímkům přístup každý, aniž by musel přijet do Českého Krumlova. Kdo se do fotobanky přihlásí, může si vytvořit skupinu oblíbených fotografií, později se k nim vracet a kolekci doplňovat podle svých témat.
